Náš film o historii země se nyní oživí příběhem velkého Božího proroka, který povstal, když byl Izraelský lid odvlečen do zajetí. Daniel byl mladý chlapec, když Izrael padl do zajetí babylonského krále Nebukadnesara v roce 586 př.n.l(Daniel 1). Děti Izraele ztratili Boží ochranu, protože se bouřili proti principům, jež učila svatyně. Nyní byla jejich země v troskách(2.Parapolimenon 36:19). Přesto Bůh chtěl použít tohoto mladého muže, aby oživil naději a odhodlání Židovského národa do mise, kterou je Bůh povolal: Připravit svět na první příchod Mesiáše.
Kniha Daniel zaznamenává několik neuvěřitelných proroctví, film - vize o budoucnosti světa. Tři z těchto vizí jsou pro nás nesmírně důležité, abychom je pochopili. Jdou chronologicky v tomto pořadí: Proroctví 70 týdnů, Proroctví 1260 dní, a Proroctví 2300 dní.
Izrael měl tedy ''oddechový čas'', protože se bouřil proti Bohu. Během této doby dal Bůh Danielovi vidění, že byl vydán dekret, který umožňoval Izraelcům přestavět jejich chrám a město. Ve vidění také viděl, že do příchodu Mesiáše zbývá 69 prorockých týdnů(7 týdnů + 62 týdnů = 69 týdnů).
''Sedmdesát týdnů je lhůta určená tvému lidu i svatému městu, aby ta vzpoura skončila a nastal konec hříchu, aby očištěna byla nepravost a spravedlnost přišla navěky, aby se zpečetilo prorocké vidění a pomazán byl Nejsvětější ze svatých. A proto věz a rozuměj: Od vydání nařízení, aby byl Jeruzalém obnoven, až k Mesiáši vůdci sedmero týdnů uplyne a šedesát dva týdny. Jeruzalém bude obnoven i s náměstím a příkopem, přestože časy budou zlé. Až dvaašedesát týdnů uplyne, Mesiáš bude zabit a opuštěn. To město i svatyni uvrhne do zkázy lid vůdce, který přichází. Jeho konec přijde jako povodeň; i když boj potrvá až do konce, je rozhodnuto o zkáze!'' (Daniel 9:24-26)
Podle historie byl tento dekret vydán v roce 457 př.n.l. Médo-Perským králem Artaxerxem, který porazil Babylon a povolil Židům návrat do Jeruzaléma, rekonstruovat jejich chrám. Pokud počítáme 69 týdnů doslovně od roku 457, pak víme, že tehdy Mesiáš nepřišel. Ale pokud budeme používat biblický princip 1 den = 1 rok( viz. Numeri 14:34 nebo Ezechiel 4:6), tak 69 týdnů je 483 dnů, tzn. 483 let. Když připočteme 483 let od roku 457 př.n.l., dostanem se do času Římského impéria, a to konkrétně do roku 27 n.l., právě v tomto roce se Ježíš nechal pokřtít v řece Jordán a Jan Křtitel jej označil za Mesiáše!!! Ježíš potvrzuje toto proroctví a dokonce uvádí, že se proroctví naplnilo. Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží. A říkal: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1:14.15)
Toto Danielovo vidění bylo varováním pro Boží lid. Měli 70 týdnů - to je 490 let - aby jejich srdce a priority byly v souladu s Bohem. Kdyby Mesiáš přišel a lid ještě stále nenásledoval Boha, odmítl Mesiáše a své poslání, Hospodin by jim odebral šablonu a dal ji jinému národu, který by misi dokončil.
Ježíš přišel přesně na čas, ale žel Židé ho jako národ zavrhli. Při zavrhnutí Mesiáše odmítli vše, co svatyně symbolizovala. Zavrhli Beránka Božího, Vodu Života, Chléb Života, Světlo světa, jejich jediného Přímluvce, a dokonce i Boží zákon, který údajně dodržovali. V důsledku toho, jim Bůh odejmul tu čest dokončit misi a dal ji jinému národu. Ježíš o tom prorokoval:
Ježíš jim řekl: "Nikdy jste nečetli v Písmech? `Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním kamenem klenby. Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.´ Proto vám říkám, že vám bude Boží království vzato a bude dáno lidu přinášejícímu jeho ovoce. Matouš 21:42.43
Kristus svou smrtí založil novou smlouvu. Skrze svou smrt přepsal Boží zákon z kamenných desek do srdcí milionů lidí. Svou smrtí Ježíš vykřesal ohně lásky v srdcích těch, kterých se dotkla sebeobětavá láska. Jeho smrt na kříži potvrdila zákon království nebeského. Ježíš řekl: "Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání.'' (Jan 14:15) Deset přikázání nebyla ani zdaleka zrušena, jak se někdo domnívá, ale naopak potvrzena. ''Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak Zákon potvrzujeme.'' (Římanům 3:31) Chce-li někdo odmítnout Boží zákon, odmítá s ním Kristův kříž, který potvrzuje svatost tohoto zákona!
V důsledku Izraelského odmítnutí, Bůh vzkřísil nový národ. Ne na základě etnika(národu či kmenu), ale na základě přijetí Krista:
''Vy jste však "vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k vlastnictví," abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste nebyli lidem, ale nyní jste lid Boží; nedocházeli jste milosrdenství, ale nyní jste milosrdenství došli.''(1.Petrův list 2:9.10)
''Židem totiž není ten, kdo je jím zjevně a obřízka není to, co je zjevné na těle; ale Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou, jehož chvála není od lidí, ale od Boha.''(Římanům 2:28.29)
Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši. Všichni, kteří jste pokřtěni do Krista, jste přece oblékli Krista. Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jestliže jste Kristovi, pak jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení. (Galatským 3:26-29)
Nyní se stala spása přístupná všem lidem bez ohledu na rasu (Žid či pohan), kteří přijali Ježíše jako Mesiáše. Je zde nejen horizontální přechod od doslovného Izraele po duchovní Izrael, ale také vertikální - z pozemského chrámu do nebeského. V doslovném Izraeli fungovala pozemská svatyně. A při Kristově smrti se opona této pozemské svatyně roztrhla v půli, to znamená, že pozemská svatyně již dále neměla fungovat. Nebeská svatyně tedy zaujala místo té pozemské. ''Ježíš pak opět hlasitě vykřikl a vypustil ducha. A hle, chrámová opona se roztrhla na dva kusy odshora až dolů a země se otřásla a skály popraskaly.'' (Matouš 27:50.51) Kristus se chystal vejít do nebeské svatyně jako náš Velekněz.
Avšak to hlavní na tom, o čem se tu mluví, je, že máme takového nejvyššího kněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. On je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán a ne člověk. Židům 8:1.2
Od smrti na kříži pokračoval duchovní Izrael v dokončení mise. Tento duchovní Izrael převzal Šablonu, aby ji rozšířil do celého světa. Povinností Křesťanské církve bylo upozornit všechny, aby jejich oči byly upřeny na Krista, našeho Velekněze v nebeském chrámu. Bůh na ně vylil dar jazyků (nebo dar ''řečí''), který jim umožnil šířit evangelium v každém známém jazyce, se kterým se setkali(viz.Skutky 2.).
Církev vyšla dokončit misi s nezastavitelnou silou. A Satan nyní obrátil svou pozornost k ní, začal útočit na duchovní Izrael - ranou církev. V prvních třech stoletích Satan rozpoutal neuvěřitelný útok, navržený tak, že se pokoušel zastavit duchovní Izrael na každé jejich cestě. Nejprve použil doslovný Izrael a pak Římské pohany, aby křesťany smetli z tváře země. Ale kolosea a nemilosrdní lvi dokázali pravý opak. Víra se šířila ještě s větší silou. Čím více byli křesťané pronásledováni, tím se násobil jejich počet. Jejich mučednická krev byla jako semeno.
Satan potřeboval změnit svůj bitevní plán. Musel použít mocnost, z biblického proroctví známou jako ''malý roh'' nebo '' tajemství Babylonu''. Tuto mocnost nepoužil pouze jako novou zbraň proti roustoucí církvi, ale také duchovně zaútočil na nebeský chrám. Stejně jako Satan použil doslovný Babylon, aby zničil pozemský chrám a vzal Židy do zajetí, tak nyní použil duchovní Babylon, aby zaútočil na nebeský chrám a pronásledoval duchovní Boží Izrael. Ale co je to ''malý roh''? Kdo je ''Babylon''?
Konec Scény 4
